Není pochyb o tom, že vědecko-technická revoluce se rozhodně nezastavila. To platí, zvláště co se týká spotřební elektroniky. Koneckonců, každou chvíli přichází na trh nový typ chytrého mobilního telefonu, zatímco ten, který byl ještě včera úplnou novinkou, je dnes zralý prakticky do muzea.

Není tedy divu, že především staří lidé mají někdy problém se tomuto vysokému tempu vývoje přizpůsobit. Již nezvládají pochopit nové věci a to, co se nám zdá velmi jednoduché, pro ně může být značně složité. Samozřejmě existují výjimky, jsou i babičky a dědečkové, kteří jsou duševně stále svěží a čilí a moderní technologie ovládají se stejnou zručností jako jejich vnoučata. A naopak, existují i mladí lidé, pro které je problém použít něco složitějšího, než starý tlačítkový telefon.

V lidské přirozenosti je pak hluboce zakořeněn strach z neznáma. A není divu, byl to právě on, který našim předkům dovolil přežít, neboť je nutil k opatrnosti. Avšak dnes už není otázkou života a smrti, zda je tato nová rostlina jedovatá či nikoliv, nebo zda je toto nové zvíře nebezpečné.

Lidé se však bojí stejně. Jen to nebezpečí, které si představují, není fyzické. Pochází spíše ze strachu, že tyto nové technologie budou zneužity proti nim, že se tak kdokoliv, ať už je to vláda či jiné organizace, dozví o každém jejich kroku. Případně také mají strach, jaký vliv to bude mít na mládež. Ta se přeci jen stává na moderních přístrojích leckdy závislá.

Ani jedna z těchto obav však není oprávněná. Předně, není důvod si myslet, že nás někdo špehuje. Co by tím získal? Proč by se měl kdokoliv zajímat o to, co dělá obyvatel nějaké zapadlé vesničky kdesi v Čechách? Jediné, kde by to dávalo smysl, a kde k tomu skutečně dochází, jsou vysocí političtí představitelé.

A pokud jde o to, že dnešní děti tráví spoustu času u počítače či tabletu, pak zapomínáme na to, že se tím zároveň učí ono zařízení ovládat a porozumět mu. A to se rozhodně může jen hodit.