Pamatuji si, jak jsem se ocitla v špatné společnosti. Bylo to, když mi bylo devatenáct let. To jsem se seznámila s jedním klukem, který studoval o rok výš. Byla jsem na vysoké škole. A musím říct, že dotyčný kluk mě naprosto zaujal na první pohled. A taky to dopadlo tak, že jsme se po několika týdnech dali do kupy a tvořili jsme pár. A musím říct, že nám bylo spolu velmi dobře. Měli jsme se rádi a všechno jsme dělali spolu. A tak to nakonec dopadlo i tak, že on mě chtěl představit svým rodičům a celé rodině. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla velmi šťastná, že tohle můj přítel řekl.

No jen řekněte sami. Která holka by nechtěla být představená rodičům své lásky? Já si myslím, že asi každá žena. A tak jsem byla ráda a moc jsem se těšila na to, až nastane ten osudný den. A pak se to stalo. Přišla jsem do jeho rodiny. A musím říct, že jsem toho pak docela litovala. V takové společnosti lidí jsem se už velmi dlouho neocitla. Nejsem taková, že ihned odsoudím lidi, ale tato společnost se ke mně vůbec nehodila.

Byli to sprostí lidé, kteří měli doma takový nepořádek, že se to nedalo vydržet. Nejsem vůbec na takové chování zvyklá. Lidi byli opravdu arogantní a já si myslím, že oni mě do své rodiny ani nechtěli. Takže není jasné, že i když si najdete svou lásku, tak vás jeho rodina přijme. Záleží opravdu na tom, v jaké se nacházíte společnosti. Já bych si přála, aby každý člověk byl v takové společnosti, kterou si zaslouží a ve které je mu jen dobře. A já jsem si řekla, že i když svého přítele miluji, tak ve společnosti jeho rodiny být opravdu nechci. A už žádné další ponižování bych zažít nechtěla. Vůbec nevím, proč mi tohle všechno ti lidé říkali, když mě vůbec neznali. Ale uvidím časem. Třeba jeho rodina se ke mně zlepší. Ale moc tomu nevěřím. Ne nadarmo se říká, jiný kraj, jiný mrav. Ale to, že se chovají tak, jako kdybych s nimi pásla husy, tak takové chování vůbec nevítám.