Kdo by neznal náš nejslavnější dostih Velkou pardubickou steeplechase, která měla už sto dvacáté šesté pokračování.

· A kde se vlastně myšlenka, uspořádat takový obrovský podnik, vzala?
· Samozřejmě, že v Anglii.

Roku 1836 se sešlo několik fanoušků překážkových dostihů od nichž vzešla myšlenka uspořádat právě dostihy. Na novou podívanou přišlo celkem hodně diváků a všichni byli v úžasu.

· Kde je dokonale zastřižený anglický trávník?
· Copak budou koně běhat na neupravené dráze?

A o tom to právě bylo. Žádné umělé překážky, jen přírodní.Totéž platilo o terénu. Další překvapení přišlo v délce trasy. Celých šest a půl kilometru.
Na prvním dostihu se účastnilo deset koní. Tak vznikla Velká liverpoolská, která inspirovala mnoho zemí k uspořádání podobných závodů. Ale jen jedna se může pyšnit tím, že měla označení nejtěžšího dostihu v Evropě.

Politika a sport nejdou dohromady

Velká pardubická měla tedy svou premiéru roku 1874, kdy se na start postavilo čtrnáct koní. Polovina závod dokončila.

Vítěz získal osm tisíc zlatých.
· Což byly docela služné peníze, když si uvědomíme, že dělník v té době vydělával v průměru čtyři sta zlatých ročně.
· Pracoval by tedy na tuto výhru celých dvacet let.

To, že dostih trvá celých sto dvacet šest let není tak docela pravda. Třikrát došlo k přerušení. Po dobu trvání první světové války, druhé světové války a v roce 1968. V roce 1994 se snížil o jeden metr slavný Taxisův příkop a tím přišla Velká pardubická o status nejtěžšího dostihu, který se vrátil zpět do Liverpoolu.

Stalo se tak po velice nešťastném zásahu ochránců zvířat, kteří udělali více škody než užitku tím, že se snažili zabránit koním ve startu. Následný zmatek způsobil pád osmi koní. Mezi nimi byl i náš šampion Železník. Byl rekordmanem nejen na závodní dráze, ale i v životě. Odešel ve svých šestadvaceti letech.